Tomáš Klus: Je šílené vidět, že lidé mají strach něco říct

Pozitivní optimistická energie, kterou oplývá, je nakažlivá. Působí v narvaném sále i tváří v tvář při náhodném setkání s fanoušky. Stejně jako v písničkách i v řeči Tomáše Kluse se mísí slovní hříčky a legrácky s přímočaře vyslovenými názory. V průběhu posledního desetiletí se z něj stala největší tuzemská písničkářská hvězda. Nicméně nemá chuť se svému publiku zalíbit za každou cenu. Někdy ho dokáže i popíchnout. Třeba když začal na sociálních sítích komentovat současné politické dění. Některé fanoušky tím vysloveně namíchnul. „Ale kdybych mlčel, tak se udusím,“ říká k tomu.

V posledním roce jste začal být mimořádně aktivní na sociálních sítích, ale jinak, než je u celebrit běžné. Komentujete chování a vystupování politiků, což způsobilo mezi vašimi fanoušky dost velký poprask.

Začal jsem mít pocit, že dezinformace a lži začínají vítězit a vytlačovat pravdu. Tomio Okamura je pro mě spíš legrační, ale jeho rétorika je nebezpečná – zpochybňování všeho a určování, kdo se mnou může mluvit a kdo ne. To představuje nebezpečí, kterému je třeba bránit. A to jsem chtěl sdílet. Politiku jsem ale průběžně glosoval vždycky. Už od chvíle, kdy začal být Andrej Babiš jen vidět, jsem na koncertech opakoval: Pozor na tohohle pána. Citoval jsem poslední větu z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág, kde Bolek Polívka říká: A teď si vás koupím všechny! To je jeho přístup a to se opravdu děje. Na autogramiádách přicházeli lidé, kteří mi pochválili písničky, pak se ke mně naklonili a šeptem dodávali: A taky máte skvělé názory. A já se udiveně ptal: Proč šeptáte? Proboha! To je šílený pocit, vidět, že lidé mají strach něco říct.

Obrovskou reakci vyvolal váš komentář, jak Miloš Zeman nevede kampaň, a přitom všude visí jeho billboardy.

Ten komentář byl zásadní v tom, že jsem po něm vedl na internetu dost debat s voliči Miloše Zemana. Tady jsem pyšný na jednu věc: i když to bolelo a některé komentáře, které jsem dostal, byly fakt nenávistné, zařekl jsem se, že každému odepíšu. Odepsal jsem jim slušně, že respektuji jejich volbu, že mi jen jde o to, pochopit jejich motivaci, protože jí nerozumím. Ve svém okolí jsem neměl žádného voliče Miloše Zemana, a tak jsem si o tom nemohl s nikým z blízkých popovídat. Proto jsem otevřel debatu – a v devadesáti procentech mi na moji reakci přišla odpověď, která začínala omluvou. To mi dalo naději, že nakonec tu máme jen zmatené lidi na obou stranách – i když to vypadá, že jde o dva tábory, které proti sobě jdou na život a na smrt.

A dozvěděl jste se něco podstatného o jejich motivacích a hodnotách?

Dozvěděl, ale upřímně řečeno mě to nepřesvědčilo o tom, že u nich nefunguje manipulace. Ti lidé jsou informovaní ze zdrojů, které jsou uváděné jako nebezpečné a podporují spiklenecké teorie. Taky mi došlo, že nefunguje rétorika ve smyslu: Tohle nejsou pravdivé informace, čtěte cokoli jiného, ale relevantního. Pochopil jsem, že je důležitější vysvětlit jim, že my pro ně jako druhý tábor nepředstavujeme ohrožení. Má-li být zachována demokracie, nemůžeme se uchylovat k agresivitě. Namátkou jedna ze zpráv, kterou jsem dostal: Až my to tady vyhrajeme, tak ty budeš první, kdo bude viset. Ve světle toho je vlastně nedůležité, jestli se dokážeme domluvit na politické straně. Hlavní je zarazit inklinaci k extrémním myšlenkám a řešením.

Prezidentskou volbu jste vzal tak zodpovědně, že jste z dovolené v Karibiku s manželkou letěli volit na otočku na konzulát do Kanady. V prvním kole se to ale nepovedlo.

Měli jsme v plánu letět na Kubu, která je od Dominikánské republiky kousíček, ale nebyly tam přímé lety a do New Yorku byly v tu chvíli už letenky hodně drahé, takže jsme dva dny před odletem koupili zpáteční letenky do Toronta. Pro kanadský imigrační úřad to ale bylo podezřelé. Vše se táhlo, seděli jsme hodiny na letišti bez pasů a nevěděli jsme nic. A v momentě, kdy se celou věc povedlo vyřešit, už bylo pozdě. Ale nakonec byl náš neúspěch vlastně větším přínosem. Každému nám přišlo – a to nekecám – tak 300 e-mailů a zpráv typu:  „Přemluvila jsem manžela, který nechodí, jdeme volit.“ No a v druhém kole jsme už v pohodě odletěli a v Torontu odvolili.

Mimochodem projevila se polarizace publika i na vašich koncertech?

Nevšiml jsem si. Ale také jsem si uvědomil, že není fér říkat na koncertech svoje názory. Tím nedávám příležitost protistraně. Jedna věc jsou facebookové profily, kde člověk zveřejňuje své teze, argumentuje a dá se mu oponovat. Na koncertě mám v ruce mikrofon, zesilovací soupravu za zády a říkám: „Tenhle člověk je špatný a lidi, co ho volí, jsou slepí.“ Mám převahu. Proto budu dělat větší koncerty, kde se budou hrát jen písničky. Pak mám ale přání pořádat malé koncerty, které by spíš byly takové besedy. Strašně by mě bavilo vyrazit s někým, kdo toho hodně ví. Sám jsem pocitový člověk, nejsem schopný vysvětlit publiku, jak funguje společnost. Píšu písničky, ale zase mám díky tomu možnost sdružit lidi.

Celé interview najdete ve speciálu Každý v něco věří spolu s dalšími osmnácti rozhovory. Schwarzenberg • Myšicka • Pančochová • Zibura • Wichterlová • Tučková • sestra Angelika • Rubeš • Kamu • Kintera • Marhoul • Kera a další. 

Objednejte si speciál

Speciál je dostupný k zakoupení také na novinových stáncích, na webu i v aplikacích pro Android a iPad/iPhone. 

Pro objednání speciálu přes SMS pošlete zprávu ve tvaru:
LIDE JMENO PRIJMENI ULICE C.P. OBEC PSC (vzor:LIDE JAN NOVAK SOKOLOVSKA 22 PRAHA 8 18000) na číslo 90211.

Magazín vám doručíme až do schránky.

Objednací SMS jsou zpoplatněny podle běžného tarifu vašeho mobilního operátora. Cena SMS služby včetně doručení výtisku je 89 Kč vč. DPH, tedy shodná s cenou výtisku na stánku. Službu technicky zajišťuje ATS Praha. Infolinka 296 363 199 v pracovní dny 8:00 – 17:00, www.platmobilem.cz.