Umění (a) spolupráce

Dramatický propad návštěvnosti, nepočítaně zrušených výstav, výpadek příjmů, propouštění zaměstnanců, globální stagnace trhu. Takový byl (a ještě nějaký čas bude) dopad pandemie na výtvarné umění po celé zeměkouli. Kina, knihkupectví, divadla nebo hudební kluby na tom byly ještě hůř, protože tam se život víceméně úplně zastavil. Galerie a muzea se mohly situaci líp přizpůsobit, vznikla spousta nových formátů, které se navíc tak osvědčily, že v nich budou instituce nadále pokračovat.

Výmluvný je v tomto ohledu příběh z loňského září. Když se po půlročním zavření znovu otevřel legendární berlínský taneční klub Berghain, nedunělo v něm tradiční techno. Klub pochopil, že nevázaným nočním party nadlouho odzvonilo, a proměnil se na galerii. Majitel reklamní agentury a sběratel s vytříbeným vkusem Christian Boros uzavřel s Berghainem hned na začátku karantény smlouvu, že jakmile to hygienická situace dovolí, vystaví v něm nejlepší současné výtvarníky spojené s Berlínem. Stalo se, klub začal místo hudby vydělávat na umění, a jak si pochvaloval Boros, „najednou měli všichni čas, všichni byli doma ve svých ateliérech, ne někde rozlítaní jako obvykle“.

Bez rekordů, ale pro všechny

Ještě víc času než umělci měly během karantény galerie. Jejich návštěvnost se loni celosvětově propadla o 77 procent, zatímco v roce 2019 do nich zamířilo zhruba 230 milionů lidí, v roce 2020 to bylo jen něco přes 50 milionů. Odborný časopis The Art Newspaper spočítal, že pařížský Louvre coby…