Českým čtenářům jste přibližovali první týdny války. Co si z té doby budete nejvíc pamatovat?

Darja Stomatová, CNN Prima News

Nejde říct, kterou jednu věc si budu nejvíce pamatovat. Nezapomenu třeba na den před válkou, kdy jsme si na náměstí v Charkově, kde jsme vstupovali do zpráv, kupovali autorské malby místního malíře. To ráno 24. února už tam nebyl a já celou dobu přemýšlím, co se s ním během války stalo. Jestli to přežil, nebo skončil pod troskami jedné ze zničených budov. Nikdy nezapomenu na výraz slečny v Poltavě, která se mě zeptala: „A aspoň vy nám věříte, že tu je opravdu válka?“ Nikdy nezapomenu na to, jak jsme z polní cesty přijížděli k vesnici Jakovlivka pod Charkovem, kde nezůstal kámen na kameni. Nikdy nezapomenu na rozházené dětské hračky u raketou zničených paneláků v Čuhujivě. Nikdy nezapomenu na zápach těl ruských vojáků u vybombardované školy v Charkově. A nikdy nezapomenu na plechové cvakání nábojů, které po nás pálili neznámí vojáci. Je toho mnohem víc…

Stanislav Krupař, fotograf

Probuzení v Avdijivce. Dlouho jsem si ani nedokázal představit, že by se zprávy o masivní invazi Ruska na Ukrajinu mohly naplnit. Byl jsem si  jistý, že chování ruského prezidenta umím číst. Až ve chvíli, kdy Vladimir Putin legalizoval Doněckou a Luhanskou lidovou republiku, mi začalo docházet, co se doopravdy děje. Čtyřiadvacátého února jsem se probudil dost brzy na to, abych zachytil jeho oficiální vystoupení. Dokázal jsem se na něj dívat jen chvíli, pak se mi rozklepala kolena a udělalo se mi špatně od žaludku. Uvědomil…