Pořád jsem tu

Na videu je vidět záběr nočního města pořízený z okna vysoké budovy. Trochu se třese, protože mobil prostě není špičková kamera. „Večerní Kyjev, naše kancelář,“ říká trochu unavený mužský hlas v ukrajinštině. Poté majitel telefonu obrátí kameru na sebe a objeví se tvář Volodymyra Zelenského, prezidenta Ukrajiny. Je oblečený v zelené armádní mikině, má neoholenou tvář a kruhy pod očima naznačují, že už několik nocí pořádně nespal. „Pondělí. Večer. Říká se, že pondělí je náročný den. Ale teď je naše země ve válce. Takže je každý den pondělí. Už dvanáctý den v řadě,“ pokračuje Zelenskyj a mobil ho snímá, jak prochází chodbami kyjevského prezidentského paláce. Když dojde do své pracovny a usedne ke stolu, záběr se nenápadným střihem přepne na profesionální kameru. Prezident pokračuje ve svém pravidelném večerním proslovu k národu, který se v posledních dnech stal jakýmsi rituálem posilujícím morálku bojující země. Je první březnové pondělí, Ukrajina už skoro dva týdny vzdoruje ruské invazi a čelí mnohonásobné přesile, Zelenského hlas ale postrádá byť jen náznak obav. „Zůstávám v Kyjevě. V ulici Bankova. Neschovávám se. A nikoho se nebojím,“ říká prezident do kamery. Na konci devítiminutového projevu, ve kterém mimo jiné vyzdvihne hrdinství vojáků bojujících na jihu země a zkritizuje ruský raketový útok na civilní pekárnu, pak prezident zvedne ruku zaťatou v pěst a rozhodným hlasem pronese pozdrav těchto dnů: „Sláva Ukrajině!“

Video je volně ke zhlédnutí na webu prezidentské…