Držte se a hodně štěstí

Respekt 36/2014

Tato reportáž je ze srpna roku 2014. Tři měsíce předtím byl Respekt v Doněcku také. Rusko-ukrajinská válka pomalu začínala, ale tehdejší „vzpoura“ nebo „povstání“ vypadalo ve městě směšně. Takzvaná Doněcká lidová republika zabírala sotva hektar, jen obsazenou radnici, od níž směrem na sever vede hezká alej. Na ní byly kavárny a lidé si v květnovém sluníčku užívali dopolední cappuccino, pár desítek metrů od všelijak vystrojených a vyzbrojených mužů se samopaly.

V polovině srpna byli všichni tihle blahobytní lidé pryč. V původně milionovém městě zůstala desetina lidí a už měsíc se o něj vedl tuhý boj, okraje města byly pod ukrajinským ostřelováním permanentně, občas přiletěl dělostřelecký granát i do centra města. Takzvaní separatisté prohrávali. Město se chystalo na ukrajinský útok, který by donbaskou válku ukončil.

Za pár dní se situace otočila. Rusko ukrajinský postup svou nepřiznanou armádou zastavilo, odehrálo se několik krvavých bitev, které ukrajinskou stranu donutily uzavřít příměří. Stav věcí pak trval až do 24. února letošního roku.

První bomba spadla na Doněck v jasném a horkém poledni 29. července. Jekatěrina Zinovleva (42) šla v letním dni do práce pěšky. Výbuch vzdálený několik bloků roztřásl okna a na ni se sneslo krupobití omítky z okolních zdí. Zdravotní sestra si z ramen setřela bílý prach a s mírným zaváháním pokračovala v chůzi. Tuhle chvíli očekávala paní Zinovleva celé týdny.…