Indiáni, kovbojové a trampové v české kotlině

Když se u českého táboráku večer rozezní kytara a začne se zpívat, zpravidla brzy dojde i na písně, které všechny přítomné na chvíli přenesou do úplně jiné země, doby i atmosféry. Zpívá se v nich o tom, jak teskně hučí Niagara, o růžích z Texasu nebo o krvavé bitvě bělochů s indiány blízko Little Big Hornu. Texty zná už od dětství z táborů či vodáckých výprav nazpaměť skoro každý. A nikdo moc neřeší, proč příslušníci malého národa v srdci Evropy tak rádi hromadně pějí skladby inspirované Severní Amerikou v dávno minulé, westernové éře.

Lásku k Divokému západu, kovbojské romantice a nespoutané severoamerické přírodě je možné ostatně v Česku vystopovat i v dalších podobách. Stačí se projít lesem kousek za Prahou a na mnoha místech tu člověk narazí na staré osady dřevěných srubů zdobené indiánskými motivy a pojmenované v duchu Divokého západu Askalona nebo El Paso. V jejich okolí lze potkat trampy, kteří svým oblečením i přezdívkami nápadně připomínají zálesáky tábořící kdesi v americké či kanadské divočině.

Snaha navodit atmosféru severoamerické prérie je ale patrná třeba i na stovkách dětských táborů, které během letních měsíců zaplní tuzemské louky. Často v nich narazíte na indiánská týpí, potní chýše či vyřezávané totemy. Tuzemské napodobování romantiky Divokého západu, atmosféry drsné přírody, kovbojů a indiánů je ve zdejším prostředí zkrátka tak hluboce zakořeněné, že ho považujeme za něco zcela přirozeného. Jde však o specifický fenomén, který se v okolních zemích zdaleka tolik neprosadil. K jeho vzniku přitom nemuselo dojít, nebýt shody několika okolností, jež se ve zdejších končinách potkaly před více než 100 lety.