Jak partyzáni připojili Síť

Internet jsem poprvé spatřil někdy v červnu 1994. Tedy ne internet, ten je jako síť samozřejmě neviditelný, ale počítač, na kterém běžel. Bylo to v Ústavu hematologie a krevní transfuze, což zní od tehdejšího redaktora Respektu bizarně. Jak to, že připojení neměl sám Respekt? Vždyť internet je přirozeností médií. Jenže tehdy byl přirozeností jen v akademické sféře. Proto jsme s Janem Macháčkem chodili za kamarády do ÚHKT, což bylo nedaleko redakce.

Aby si redaktor užil internet přímo na pracovišti, musel čekat ještě asi rok. Ano, Respekt si pořídil připojení až takto pozdě, ale ono „pozdě“ je třeba číst tak, že to bylo stejně dřív než velká většina srovnatelných médií. Ale v jedné věci se od nich až tak nelišil.

Hlavním tahounem připojení Respektu k internetu nebylo vedení listu. Iniciátory nebyli lidé typu Vladimíra Mlynáře, tehdy šéfredaktora a později ministra informatiky. Při vší úctě k Vladimírovi tehdy nevěděl o internetu nic. Ale ta poznámka není projevem neúcty, neboť v roce 1995 o internetu nevěděl skoro nikdo z prostředí tradičních médií. I Ondřej Neff, jenž se rád chlubí, že v dubnu 1996 založil Neviditelného psa jako první internetové noviny v Česku, přiznává, že ještě o rok dříve o internetu netušil.

Jestli o něm někdo něco věděl, tak vedle počítačových nadšenců a vědců to byli spíše nežurnalisté – spíše lidé z širšího okruhu Respektu než z jeho autorů. Respekt si tak trochu vybíral dividendu ze starých samizdatových časů. Na vysvětlenou: sám jsem těsně po 17. listopadu 1989 zíral, odkud se kolem redakce vynořilo tolik „lidí od počítačů“.

Byli mezi nimi ti, kteří pomáhali už se samizdatem a jeho počítačovým zázemím, ale jejich jména se tajila i před většinou redaktorů. A byli mezi nimi lidé, kteří technickou zdatnost pojili se zájmem o něco, co je přesahuje, jak by vznešeně řekl Václav Havel. Možná by se to dalo shrnout i takto: asi nebyla úplně náhoda, že technicky vzdělaní lidé, kteří dříve než jiní poznali internet coby prostředí svobody, měli blízko k Respektu coby svobodným novinám. A díky nim se v roce 1995 – přesné datum neznám a velmi bych se divil, kdyby ho někdo znal – Respekt připojil k internetu.

Bylo to prostředí neformálního kalibru i jednání, což odráželo celý internet té doby. Tvořili ho lidé jako Mirek Šimáček, grafik Respektu a milovník alternativní hudby. Nebo Jiří Kulhánek, inženýr z ČVUT, bez jehož erudice, nasazení a obětavosti by internet do Respektu tak brzy nepronikl. Nebo zpočátku i Ondřej Ryčl, znalec počítačů a digitálního tisku, pozdější šéf velmi úspěšné firmy Amos. (Pro ty, kdo si ho pamatují: Ondřej zemřel 19. července 2014 v havarovaném letadle.)

Z tohoto pestrého prostředí – dílem akademického, dílem inženýrského, dílem byznysového, dílem alternativního – vyklíčilo propojení Respektu a internetu. Tehdy se ještě nepoužívaly výrazy jako informační technologie či „ajťáci“. Vše se bralo spíš improvizovaně, partyzánsky, „po inženýrsku“.

Z Jirky Kulhánka jsme někdy spíše než jeho tvář vídali jeho zadnici: to když se plazil pod stolem v džungli kabeláže. Když něco kikslo – a při „vytáčeném spojení“ každou chvíli někde něco kikslo – třeba u editora Ivana Lampera v kopcích za Telčí, Jirka sedl do auta a jel to na noc spravit, nějakých 120 kilometrů. To všechno jsou věci, které by se dnes nestávaly. A když už by se staly, člověk by zavolal servisní firmu, jaká sídlí v každém městě. Ale tehdy patřily ke každodenní realitě.

Chcete-li zjistit přesný den, kdy se Respekt „oficiálně“ připojil k internetu, můžete listovat starými ročníky a sledovat tiráž. Zjistíte, že poprvé v ní byla uvedena e-mailová adresa 9. září 1996. Bylo to shodou okolností v den, kdy vyšel velký článek o internetu („Teroristé na Síti“ v rubrice Téma).

Ta adresa zněla [email protected] a byla zřejmě trošičku partyzánská, neboť sdružení Cesnet zastřešovalo akademickou a neziskovou sféru, kdežto Respekt fungoval komerčně. Ale ta pravá partyzánština se odehrála o rok dříve, kdy se Respekt připojil na Síť poprvé. Přesné znění té úplně první a v tiráži nezveřejňované adresy si už nepamatuju, ale nacházela se v doméně felk.cvut.cz – prostě partyzánsky poskytnutá z ČVUT.

Autor byl v letech 1990 - 2007 redaktorem Respektu, nyní je komentátorem Lidových novin