Televizní komisař Montalbano se zastal uprchlíků a rozdělil Itálii

Komisař Montalbano podráždil italské veřejné mínění prouprchlickým vyzněním nejnovější epizody. Zprávu přímo z Palerma o tom přináší Lorenzo Tondo pro The Guardian. Nejslavnější italský fiktivní detektiv se tento týden stal námětem vzrušených debat - a hashtag #Montalbano se stal v jednu chvíli jedním z nejpopulárnějších na italském Twitteru.

V jedné ze scén dílu, který měl premiéru toto pondělí, skáče oblíbený vyšetřovatel do vln moře, aby objevil tělo migranta, který utonul při neúspěšné snaze dosáhnout sicilského pobřeží. V další ze scén zase Montalbano, kterého hraje Luca Zingaretti, okřikne kolegy větou: „Nechte už těch povídaček o teroristech Islámského státu plavících se na uprchlických lodích.“

Epizoda s názvem L'altro capo del filo shlédlo jedenáct milionů diváků a reakce jsou velmi polarizované - od vysloveně nadšených po odmítajících a rozhořčených především z řad podporovatelů krajně pravicového vicepremiéra a ministra vnitra Mattea Salviniho.

https://www.youtube.com/watch?v=TY93GotXDaw

Z hlediska Montalbanových příběhů však tato dějová linka a vyznění není velkým překvapením. Uprchlíci představují jedno z ústředních témat úspěšných detektivních románů, které se staly předlohou populární televizní série a jež od poloviny devadesátých let vytrvale píše spisovatel Andrea Camilieri.

„Píši o jejich zoufalství,“ prohlásil třiadevadesátiletý Camilieri v nedávném rozhovoru. „Jsou to lidé, kteří utíkají před válkou. Itálie se rychle mění v zemi, která pohybuje pozpátku podobně jako raci. Shoda, jaká panuje kolem Salviniho, mi připomíná tu, jaká panovala kolem Mussoliniho.“

Sám Salvini, který si dobře uvědomuje, že Montalbano je jedním z nejmilovnějších hrdinů v zemi, se zřejmě rozhodl nejít do konfliktu a po odvysílání pondělní epizody pouze stroze tweetoval: „Miluji Montalbana.“

Montalabano je úspěšný i globálně. Vysílá se v 65 zemích včetně USA a Íránu.

Sexuální skandál Ryana Adamse: Kolik šovinismu se může ukrývat za maskou citlivé maskulinity

Příběh, který byl vyprávěn už mnohokrát. Mladá idealistická žena potká staršího úspěšného muže. On jí řekne, že se mu líbí, co dělá, a že jí pomůže prosadit se. Ona je potěšená. Ale – překvapení – má to jeden háček: On se s ní chce vyspat. Ona chce možná taky, ale možná taky ne. Možná má pocit, že pokud se chce prosadit, nemá jinou možnost. V tom nejhorším případě je k tomu přinucena. Nevěstí to nic dobrého.

Tak začíná Amy Phillips svůj komentář na serveru Pitchfork, v němž bezprostředně reaguje na odhalení deníku The New York Times z tohoto týdne. Autoři v něm přinesli svědectví sedmi žen většinou velmi talentovaných zpěvaček (včetně bývalé manželky Mandy Moore), které líčí nátlakové a manipulativní chování písničkáře Ryana Adamse. Ten s příslibem vylepšení kariéry, nahrání duetu nebo s nabídkou místa předskokanky na turné očekával a vyžadoval sexuální protislužby.

Mrazivé je v tomto ohledu svědectví velmi nadějné basistky Avy, s níž Adams flirtoval a skypoval nahý v době, kdy jí bylo teprve čtrnáct a jemu táhlo na čtyřicet. V tu chvíli to na ni mělo zdrcující vliv – uvědomila si, že pokud má spát s lidmi v šoubyznysu, aby se její kariéra posunula, nechce mít s hudbou nic společného. Ačkoli jako talentovaná hráčka vystupovala od dvanácti s různými kapelami, po tomto incidentu už neodehrála žádný koncert. Podobné myšlenky vzdát se hudby měla i další písničkářka Courtney Jaye.

Případ je jedním z prvních závažnějších odhalení, které přichází z kontextu nezávislé kytarové scény. A je možná o to víc pobuřující, protože toto prostředí se vždy tváří v opozici vůči mainstreamu jako hodnotově progresivní, liberální a inkluzivní. Ostatně i Ryan Adams si vždy pěstoval spíš image citlivého jemného muže než animálního rockera ze staré školy. Zajímavé a podnětné komentáře o tom, kolik šovinismu se může ukrývat za maskou citlivé maskulinity a jaké téma představuje agresivní „beta-samec“, v reakci na to napsaly Laura Snapes pro The Guardian a  Anna Leszkiewicz pro New Statesman.

Amy Phillips na Pitchforku pak upozorňuje na to, kolika ženám byly takto zavřeny dveře do  kulturního provozu. „Někdy přemýšlím nad tím, jak asi velká by byla knihovna knih, které nikdy nebyly napsány, filmů a seriálů, které nebyly natočeny, a hudby, která se nehrála, jen proto, jak bylo zacházeno s bezbrannými kreativními lidmi,“ tweetovala na to konto Linda Holmes, která uvádí podcast NPR's Pop Culture Happy Hour. „Myslím, že je docela velká šance, že jste nikdy neslyšeli kapelu, která mohla být vaší nejoblíbenější.“