Po stopách největší záchranné operace v dějinách moderní evropské kultury

Po stranách bílého schodiště na centrálním nádraží Saint-Charles v Marseille se tyčí několik soch připomínajících procházejícím lidem velikost Francie – odkazují na dobu, kdy země byla ještě koloniální velmocí. Kolonie Asie, kolonie Afrika, stojí na nápisech pod postavami žen obklopených dětmi, které se přes široké schody vzájemně dívají do očí.

Přístavní město má právě za sebou další vlnu stávek proti nepopulárním reformám současného prezidenta Emmanuela Macrona, řada výloh je vymlácených, ale při pohledu z nádražního schodiště působí městská scenerie klidně a uhrančivě. V dálce se kopci se tyčí námořníkům zasvěcená katedrála Notre-Dame de la Garde, do všech stran se vinou široké bulváry a doléhá sem chechtot racků z nedalekého přístavu. Ve vzduchu je cítit moře.

Po těchto schodech sestupovaly na začátku druhé světové války stovky evropských spisovatelů, básníků, malířů, vědců a novinářů prchajících z Němci okupovaného Československa, Rakouska, Polska, Nizozemska… Ti všichni sem přijížděli vlaky s nadějí, že přístav bude jejich záchranou a odrazovým můstkem do svobodného světa.

Velká část Francie již byla v roce 1940 rovněž v područí Němců, v Marseille nicméně vládl o něco volnější režim. Ležela v zatím neobsazené části Francie, kterou sice spravovala kolaborantská vláda maršála Philippa Pétaina ve Vichy, ale Němci ji ještě neměli stoprocentně pod kontrolou - a pro ohrožené vyvržence na útěku tak stále ještě existovala možnost uniknout z evropských temnot někam pryč.

Vydali jsme se ve Francii, Španělsku a Americe po stopách  muže, který přelstil gestapo a provedl největší záchrannou operaci v dějinách moderní evropské kultury, při níž se podařilo uniknout na svobodu surrealistovi André Bretonovi s rodinou, filosofce Hannah Arendt, malíři Marcu Chagallovi a také mnoha Čechoslovákům. Výsledek najdete v novém Respektu 3/2020 pod titulkem Kdyby nepřijel, všichni by zemřeli.