Květy a zlo

Přátelé mě upozornili na rozhovor s vekslákem v Květech ze 24.května. Neodolal jsem a prozkoumal i okolí tohoto textu. Shledal jsem, že není nijak výjimečný. Představuje typ žurnalistického přístupu těchto dnů, který má v tomtéž čísle několik dalších variant.

ulvární žurnalismus socialistický se od kapitalistického lišil tím, že byl mravokárný. Pointa byla vždy dána předem: byla to nadřaženost socialistické morálky nad kapitalistickou. Zápornými hrdiny těchto příběhů proto byli sami kapitalisté nebo jejich přisluhovači. Proč se ty schematické texty tedy vůbec četly, čím mohly lákat? Abstraktní kostra stále stejné ideologické poučky byla olepena pokaždé trochu jinými pestrými útržky „faktů“, totiž údajů jinde vytěsňovaných. Směli jste si prostě s autorem zahřešit za podmínky, že na konci hříšníky společně odsoudíte. Asi jako kdyby shlédnutí pornofilmu bylo podmíněno závěrečným hromadným FUJ!Ač sám čistý, autor takovéto pornografie s povinným pohoršením se obětoval, riskoval mravní nákazu a po nějakou dobu se stýkal s vyvrheli, jejichž hanebně lákavý život pak ostatním, kdo jeho odvahu ani jeho příležitost neměli, zpřístupnil.K čs.žurnalismu posledního dvacetiletí patřilo i to, že v každém člověku uměl najít jeho perličku na dně. Tuto zprvu osobitou techniku posléze u nás zvládl kdekdo. A tak si cestovatelé na společenské dno troufali vyprávět o svých hrdinech jako o lidech „z masa a kostí“, ba našli pro ně směle i slova „nefalšovaného obdivu“, právě tak málo…