Plán návratu do Evropy

Jsa od přírody pesimistou, nikdy jsem příliš nemiloval příjemně znějící hesla o našem návratu do Evropy, o relativně příznivé ekonomické situaci Československa, rychlém přechodu na tržní hospodářství či dosažení dnešní životní úrovně Finska nebo Rakouska do pěti deseti let. Místo toho jsem hledal známky příprav, ne-li uskutečňování hospodářské reformy, o níž sice každý ví, že bude stejně bolestivá, jako je nutná, ale nikdo jaksi nechce nést za ni odpovědnost ani snášet její důsledky.

Není divu. Odpovědný ministr stejně jako prostý občan instinktivně ví, že dědictví čtyřicetileté komunistické devastace je břemenem, kterého se tak lehce nezbavíme. Nikdo nemá ani tušení, jak vlastně z našeho dilematu ven, i když nelze říci, že se odpovědní představitelé o to nepokoušejí. Ač nechybějí různé teorie a dobré rady expertů ze Západu, vlády a instituce jako Evropské společenství jsou s konkrétními pomocnými kroky mnohem opatrnější (snad s jedinou výjimkou západního Německa).Než začneme hledat možnosti řešení, neuškodí možná připomenout si konkrétní problém hospodářství (nejen československého). Nedávno jsme pocítili náhlý nedostatek a zvýšení cen benzínu a odpovědní politikové nijak netajili, že asi půjde o problém vleklý a spíše se prohlubující - alespoň v dohledné časové perspektivě. Ve skutečnosti nejde ani tak o to, že nám Sověti snížili dodávky ropy - tu je možné nakoupit i jinde a ostatně na otevřeném trhu v Rotterdamu většinou podstatně levněji než za ceny…