Napřed ze zahrad poušť

Již několik let bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy se „továrna na absolutno“ státního režimu zastaví, a že se to neobejde bez těžkých sociálních otřesů. Vedení KSČ proto využilo událostí z listopadu 89 a z rozjetého vlaku prostě vyskočilo. Byl to geniální tah: naráz se tím zbavilo odpovědnosti za katastrofu, kterou zavinilo, a navíc všechny nepopulární dopady padají na hlavu nové demokratické vlády. Myslím, že by se ještě dnes vyplatilo lidem připomenout, v jakých ekonomických podmínkách začali komunisté po únoru vládnout. Zejména že:

1) přebírali zaběhané hospodářství, které se velmi rychle zotavovalo z války (byli jsme prvními dodavateli UNRRA);

2) na našem území zůstaly nesmírné zásoby materiálu i zařízení. Četné naše závody se vybavovaly moderním zařízením ze zbrojovek, které zde byly ukryty před bombardováním;

3) byly k dispozici vysoce kvalifikované technické i dělnické kádry. Díky nim snad každá česká továrna měla na konci války připravený mírový výrobní program. Každý, kdo ví, co znamená připravit do výroby nové auto, motocykl nebo jiný stroj, musí v úctě smeknout před technickými nebo organizačními schopnostmi těchto lidí. Oni to dokázali, navíc tajně pod hrozbou ztráty hrdla. Dnes se tomu říká „konverze“, ví se o ní deset let a jeví se téměř jako neřešitelný problém;

4) naše hospodářství mělo tehdy neomezené odbytové možnosti. My jsme ale místo zboží začali v továrnách vyrábět hlavně politiku. Dělníci místo práce budovali socialismus.…