Pluralita ve školství

V mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který podle nedávno schválené Listiny základních lidských práv má u nás přednost před zákonem, se praví, že státy smluvní strany paktu se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy než ty, které byly zřízeny veřejnými orgány. V holandské interpretaci to například znamená zákonem zaručené právo školu založit, zvolit světový názor, jímž se škola bude řídit, a formovat obsah vyučování na škole. V Holandsku chodí do nestátních škol sedmdesát procent dětí.

V naší stále jednotné, uniformní škole spočívá často jediná změna v tom, že učitelka, která před dvěma lety mluvila o Leninovi, vypráví dnes dětem o Masarykovi. Nestátní školy mohou rozhýbat stojaté vody. Mohou dodat sebevědomí rodičům i iniciativním učitelům. Mohou ukázat, čeho se dá dosáhnout chutí do práce a zdravým rozumem namísto čekání na pokyny. Mezi kompetentními pracovníky je však rozšířena představa, že stát by měl stanovit obsah studia i na nestátních školách. V už zmíněném Holandsku se při zřizování školy stát zajímá především o počet jejích uchazečů, nikoliv o její učební obsah. Je to přece jednoduché. Dali byste své dítě do obecné školy, která ho nenaučí číst, psát a počítat? Nebo na gymnázium, které ho nepřipraví na vysokou školu? Stát nemusí direktivně určovat, co se má vyrábět a kdo bude prodávat chleba nebo maso. Trh se o vše postará. Stejně tak nemusí určovat kdo, co, nebo…