Lekce občanské solidarity
Ve Federálním shromáždění se o Kubě nehlasovalo
Nezasvěcený pozorovatel by soudil, že dva a půl roku po listopadu 1989 je příliš krátká doba na to, aby bylo možné zapomenout všechny zkušenosti z éry totality. K nim patřil především poznatek, že komunismus je nebezpečný univerzálně, ať se uchytil kdekoliv - v Evropě, nebo někde „na konci světa“, a že hlavní zbraní proti němu je lidská solidarita. V dnešním Československu to tak docela neplatí: v úterý neprošel do pořadu jednání 21.schůze FS návrh poslance Blažka (ODA) na rezoluci odsuzující porušování lidských práv na Kubě. Z celkem 233 přítomných poslanců hlasovalo 127 za projednání návrhu, 2 proti, 74 se hlasování zdrželo a 30 nehlasovalo. Zdánlivě šlo o dva chybějící hlasy ve Sněmovně lidu, ve skutečnosti ale rozhodly spíše ignorance, přízemnost, pohodlnost nebo stranické zájmy konkrétních poslanců.
Stačilo zvednout ruku
Absurditu celé věci vystihuje výrok Víťazoslava Morice (SNS): „Chtěl bych upozornit, že lidská práva se nedodržují zejména v Tibetu, Bangladéši a v dalších asi třiceti zemích. Jestliže tento parlament nemá o čem hovořit, tak velmi špatná situace je v zaměstnanosti na Slovensku a můžeme hovořit o tom.“ Zde však nešlo o debatu ani o návrh nějakého řešení, ale o pouhé hlasování o již připravené rezoluci, která by v každé demokratické zemi prošla bez problémů. Nemuselo se hovořit vůbec, stačilo zvednout ruku. Zpětně lze už jen konstatovat, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu