Šance občanské demokracie

Šance občanské demokracie

Volby: zatěžkávací zkouška

Mezi politickou myšlenkou a jejím uskutečněním zeje v demokracii prostor nicoty. Přemosťuje jej pouze úspěch v soutěži o podporu veřejnosti s jinými politickými myšlenkami a nápady. Proto nemůžeme od politiků čekat, že budou zdůrazňovat své osobní nedostatky a nevýhody vlastních programů, aby mohli lépe poukázat na přednosti svých protivníků. Naopak je přirozené, že se inspirují silnými myšlenkami svých konkurentů, aby je připravili o jejich trumfy. Není ani nutné politikům zazlívat chladné kalkulování s možnými reakcemi protivníka a odvážné sázky na budoucnost. Hodnotit legitimitu politických taktik a nátlakových manévrů měřítky morálky každodenního života by bylo stejně pošetilé jako odsuzovat bodyčekování v hokeji, protože se tak slušný člověk nechová v tramvaji. Moralistický únik od skutečnosti bohužel často olupuje veřejnost i novináře o schopnost rozlišovat, co je ve volebním boji ještě fair play a co už je rána pod pás.

Velké a malé strany

Lidovci (KDU-ČSL) se postupně přejmenovávají na KDU a přisvojují si tak značku původní koalice s KDS. Tento manévr je žádostí o větší podporu západních křesťansko-demokratických stran a zároveň i rozchodem s křesťansko-sociální tradicí. Člověka přirozeně napadne otázka, proč mají vedle sebe existovat dvě de facto stejné strany, KDS a KDU-ČSL, anebo třeba také ODA a ODS.Vysvětlovat svou existenci musejí ovšem strany menší. Kdo má voličstvo s…