Památkám protekce nesvědčí

Památkám protekce nesvědčí

Výměna názorů, probíhající mezi odbornými pracovníky památkové péče a jejich nadřízenými z ministerstva kultury, se týká především připravované úpravy památkového zákona. Předmětem diskuse je i chystané předání klíčů od státních hradů a zámků, přeplněných cennými sbírkami, dosud neustaveným samosprávným oblastem nebo obcím. V názoru, že oprava zanedbaných památek se neobejde bez finanční účasti státu, se obě strany v zásadě shodují. Podstatně menší pozornost je ovšem věnována důležité otázce rozdělování finančních prostředků.Někteří zahraniční odborníci tvrdí, že u nás máme jen dva druhy památek: ty, o které se vůbec nestaráme, a ty druhé, o které se staráme až moc. Jde samozřejmě o nadsázku, ale je v ní kus pravdy. Stavebním památkám může ublížit nejen nedostatek finančních prostředků, ale i jejich nadbytek. Do první skupiny patří památky chátrající, s děravou střechou a rozbitými okny, vystavené vlivu povětrnosti. Právě v nich se ovšem zachovalo překvapivé množství původních stavebních prvků, nezničených přestavbami a obdivovaných znalci historické architektury. Druhým extrémem jsou památky totálně rekonstruované, zbavené kouzla původnosti, ve kterých bylo od dlažby ve sklepě po korouhvičku na střeše všechno původní vybouráno a nahrazeno novým materiálem.Při okázalých rekonstrukcích vyvolených památek tekly peníze proudem. Komunistickým režimem prosazovaná zásada diferencovaného přístupu k památkám vyhovovala stavebním podnikům,…