1995/1

Kulturní přehled pro tento týden.

Následující zápisky pražské malířky Margity Bartošové (33) předvádějí známý svět přes filtr schizofrenie. Desítky podobných deníkových záznamů tvoří knihu Jako v zrcadle, která vyjde tiskem během ledna.

V myšlení 20. století náleží Hannah Arendtové (1906-1975) výjimečná pozice a je velmi ošidným úkolem pokusit se ji na několika řádkách přiblížit. Sama nám to totiž nijak neusnadňuje: celý život jednala a psala proti všem stereotypům.

Krátký přehled zahraničních událostí.

Už pár týdnů se spekuluje o tom, že ruský zásah v Čečensku by se mohl rozšířit ve válku v rámci celého severního Kavkazu. Zároveň se však zcela věcně uvažuje o vyslání mezinárodních jednotek do Náhorního Karabachu, neboť - na rozdíl od Bosny a Hercegoviny - tam prý mohou kontrolovat fungující příměří.

Před několika týdny skončila "matka neválek" Saddáma Husajna, který rozkázal iráckým jednotkám pochodovat ke kuvajtským hranicím a zase zpátky.

Mírový proces s Jásirem Arafátem, s jeho Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), představuje pro Izrael velmi vážný pokus: vláda při něm experimentuje s osudem 4,5 miliónu Izraelců.

Omluva redakce.

Publicista, novinář a politik Pavel Tigrid (vl. jm. P. Schönfeld) se narodil v Praze r. 1917, jeho rodina pochází ze Semil a je zpřízněná s A. Staškem a I. Olbrachtem. Před válkou začínal jako divadelník a novinář, patřil k úzkému okruhu přátel Jiřího Ortena.

Sněmovna schválila rozpočet na rok 1995. Podle tuzemské kanceláře Greenpeace začalo oteplování Země. Česká republika se probojovala na první místo ve světové statistice počtu mužů postižených infarktem. Třiašedesát procent občanů se účastnilo komunálních voleb.

Dopisy od našich čtenářů.

Britský týdeník The Economist přinesl ve svém vánočním čísle rozsáhlou analýzu, která se snaží zmapovat to, co ekonomové vědí o racionalitě a iracionalitě lidského chování a jak jsou těmito poznatky schopni obohatit ekonomickou teorii a praxi.

Burza i RM-Systém uzavřely v polovině prosince první úplný rok své existence. Z toho důvodu nelze loňské výsledky s ničím porovnávat. Naopak se stanou východiskem pro posuzování let následujících.

Při komunálních volbách v Praze 4 byl porušen volební zákon, výsledky hlasování však přesto platí. Takový je závěr případu, který vzbudil v listopadu poměrně značný zájem tisku.

Jedna z nejrušnějších pražských ulic nese jméno filozofa Jana Patočky (dříve Pionýrů). Hluk a jedy z výfukových plynů projíždějících aut zde od rána dosahují takové míry, že pootevřené okno představuje nebezpečnou hru se zdravím.

Jedenáctého června 1988 usedl Miroslav Darmovzal z Brna do auta a zapnul světla. Zůstal ale ve tmě, i když přezkoušel knoflíky na palubní desce. Pak si uvědomil, že ve tři odpoledne musí být i venku světlo.

Za jeden z největších triumfů dva týdny staré "svačinové stávky" považuje její organizátor - vedení Českomoravské komory odborových svazů - postoj odborářské buňky na ministerstvu financí.

Před deseti dny schválila česká vláda v podstatě bez zájmu sdělovacích prostředků nejzávažnější armádní dokument od vzniku republiky: vojenskou strategii pro léta 1996 až 2005.

Když český Parlament naposledy hlasoval o konfliktu zájmů, bylo venku zataženo a teploměr dosahoval dvanácti stupňů Celsia. Čtrnáctého dubna 1992 v půl čtvrté odpoledne byl po vášnivých kuloárních debatách zákon s oficiálním názvem "na ochranu veřejného zájmu" schválen.

Události, které se táhnou příliš dlouho, nutně začnou nudit. Zvláště to platí o tragédii na Balkáně: letošek bude už pátým válečným rokem a po takové době se jen málokdo ubrání přesycenosti z opakujících se zpráv a záběrů.

Čas od času se můžeme setkat s názory různých politiků a teoretiků, že ústava se u nás netěší potřebné vážnosti, že politická moc vůči ní projevuje okázalé pohrdání a podobně

Dvacátého prosince denní tisk zveřejnil nenápadnou zprávičku: ministři zahraničí Evropské unie (EU) rozhodli, že dohody o přidružení Česka, Slovenska, Rumunska a Bulharska vstoupí v platnost 1. února 1995.

Boha dnes většina z nás vnímá jako muže-otce. Odpovídá to stylu posledních čtyř tisíc let: ve společnosti, jejíž přirozenou hlavou je muž, bývá mužem i hlavní bůh. Je to poměrně moderní pohled - předchozích 20 tisíc let patřilo bohyni-matce.