O zániku druhů, lidský nevyjímaje

Jak lidstvo stárne, začíná si uvědomovat své meze, možnost konce, svou smrtelnost, začíná mu docházet, co by se mohlo stát. Optimisté odbývají skeptiky, kteří upozorňují na vzrůstající civilizační problémy, poukazem na velké možnosti, které v sobě skrývá lidská tvořivost. Myslím, že tyto možnosti nejsou nekonečné, ale nechci přidávat další varování. Podívejme se jen pro zajímavost, jak to je (a hlavně bylo) se smrtí a vymíráním v přírodě.Myšlenka na zánik lidského druhu je jaksi nepatřičná: z geologického hlediska je totiž velmi mladý. Faktem však zůstává, že 99,9 % druhů, které kdy na Zemi žily, už vyhynulo a neexistují důkazy, že by byl nějaký druh vůči vymírání imunní. To je úvodní myšlenka knihy profesora chicagské univerzity Davida M. Raupa O zániku druhů, jejíž vydání (LN, 1995) zaplňuje citelnou mezeru v naší populárně-vědecké literatuře: pojednání o hromadných vymíráních, téma, které se již patnáct let objevuje téměř v každém čísle prestižních časopisů Science nebo Nature, u nás dosud chybělo. (Vlnu zájmu o toto téma vzbudila tehdy hypotéza o dopadu velkého asteroidu na konci druhohor a o následném vyhynutí dinosaurů.)Zatímco český název parafrázuje Darwinův bestseller O původu druhů, a upozorňuje tak na druhou stranu mince života, v originálu použil autor slovní hříčku „Bad Genes or Bad Luck?“ (Špatné geny nebo smůla?). Podtitul „Je Darwinova teorie o přežívání nejkvalitnějších druhů jediným vysvětlením vývoje života na Zemi?“ nás vrací k tématu našeho úvodu…