Černá díra poválečných jistot

Když Češi hovoří o tom, že nelze problematizovat „výsledky druhé světové války“, vzbuzuje to v nezaujatém posluchači zmatek: k těmto výsledkům přece patřily věci, které už dávno zproblematizovány byly, jako rozdělení Německa nebo včlenění řady středoevropských zemí do sféry ruského vlivu. My tím ovšem zpravidla myslíme něco trochu jiného, než co říkáme: totiž to, že nelze zproblematizovat ty jistoty, které výsledek druhé světové války přinesl českému národnímu společenství. Vítězství Spojenců nad Hitlerovým Německem pro nás znamenalo, že bylo potvrzeno právo ČSR na zajištěnou existenci. Ta zahrnovala mezinárodně právní uznání obnovené ČSR a odstranění vnitřních destabilizujících prvků. Německá menšina z Čech, Moravy a Slovenska byla vykázána z území státu. Maďarská menšina byla zcela podstatně omezena ve svých právech a v politickém vlivu. A konečně pozice Slováků ve společném státě byla v důsledku válečného angažmá Slovenské republiky podstatně oslabena a česká nadvláda v obnoveném státě byla zachována.Všechna tato opatření Spojenci přinejmenším tolerovali a SSSR v podstatě podporoval. Je pravda, že v některých ohledech došlo pak v průběhu let k určitým změnám (postupně byli Poláci, Maďaři a nakonec i zbylí Němci formálně uznáni za „národnostní menšiny“ a roce 1968 se změnil i poměr Čechů a Slováků - ČSSR se stala, zase aspoň formálně, federací). Jistoty získané bezprostředně po válce tím v podstatě ohroženy nebyly. A nebyly podstatně ohroženy ani rozdělením státu v…