Jak z toho ven

Před nedávnem otiskly pražské noviny hrozivou zprávu o populaci České republiky. V příštích pětadvaceti letech čeká naši zemi úbytek obyvatelstva a silné populační stárnutí. Počet lidí poklesne v r. 2015 pod hranici deset milionů. V roce 2020 bude na dvě osoby v produktivním věku připadat jeden důchodce. V témže roce bude počet dětí do 14 let více než dvakrát nižší než počet obyvatel nad 60 let. Již teď se ukazují určité známky populačního úpadku. Česká republika měla k 31.12.1993 celkem 10 334 033 obyvatel, o rok později o 852 méně, po půl roce již jen 10 331 138. Dlouhodobý pokles porodnosti se loni výrazně urychlil. Narodilo se ještě méně dětí než za extrémně nízké porodnosti během první světové války a absolutně nejméně od roku 1785, tj. za celou dobu statistického sledování porodnosti.Tím se podobáme skoro celé Evropě a Japonsku, ale jsme na tom zcela jinak než Afrika, kde má přírůstek obyvatelstva do r. 2025 činit 250 %. To jsou zarážející čísla. Na jedné straně existuje hrozivý přírůstek obyvatelstva, na straně druhé některé národy pomalu odcházejí ze světa. Oficiální vysvětlení existuje: lidé v mnoha zemích jsou nevědomí a nevědí, že takto bychom si brzo snědli zeměkouli pod sebou a vydýchali vzduch nad námi. Americké feministky jezdí po světě a snaží se ženám vysvětlit, jak se navléká prezervativ na okurku nebo na banán, a učí je, jak mají manžela odmítnout.Vysvětlení však není v přemíře plodivé síly, ale někde zcela jinde. Již před lety, když jsem žil v Ghaně,…