Když náčelník mlčí

Ačkoliv Petr Morávek nepatří mezi mediálně nejznámější představitele sociálních demokratů, jeho pozice ve straně je bezpochyby velmi důležitá. Kromě křesla místopředsedy mu spolu s Janem Kavanem patří i post stínového ministra zahraničí a pro Lidový dům má svou cenu i díky dobrým kontaktům mezi německými sociálními demokraty. Morávkovo překvapující odstoupení ze sedmého místa západočeské kandidátky ČSSD, ale především jeho vysvětlení, že se tak děje na protest proti „nedemokratickým primárkám“, proto nelze jen tak odbýt. Ještě o něco závažnější je pak skutečnost, jak se k výroku svého zástupce postavil samotný Zeman: jak už je jeho zvykem, mlčí.Formálně jde o to, že západočeský volební klíč k obsazení míst na kandidátce podle Morávka znevýhodňoval delegáty z okresů Karlovy Vary, Sokolov a Cheb. Morávek, pocházející právě z Chebu, se tento systém několikrát snažil změnit - naposledy na krajské volební konferenci před dvěma týdny. Když neuspěl, ještě před závěrečným aklamativním hlasováním o konečné podobě kandidátky odstoupil z předem přiděleného sedmého místa. Jeho hysterickou reakci tedy můžeme připsat zklamání z osobního fiaska: sedmá příčka v západních Čechách nepatří mezi „jistě volitelné“. Nicméně Morávkův průvodní komentář je přece jen silná káva. Obviní-li v afektu místopředseda strany veřejně své spolustraníky z nedemokratických manýr, má v důsledku jen dvě možnosti: buďto se pokusí z titulu své funkce razantně zjednat nápravu, nebo rezignuje. Ani jedno se v…