Od vyhlášení volebních výsledků uplynulo již deset dní, ale značná část izraelské společnosti se dosud nevzpamatovala z povolebního šoku. Pro izraelskou levici je trauma z „převratu“ tím větší, že předvolební průzkumy vyznívaly pro vítězství - byť těsné - Šimona Perese. K dramatu přispěla i skutečnost, že po prvním částečném součtu hlasů v deset hodin večer ohlásily obě televizní stanice, že Peres vede nad svým soupeřem o 1 %. Podle těchto neúplných výsledků měl být také levicový Merec třetí nejsilnější stranou v zemi: to by znamenalo, že Peres může pohodlně sestavit levicovou koalici, aniž by musel do vlády vzít nábožensko-nacionalistickou stranu Mafdal.
Důkaz existence boží
Předseda strany Merec (která je všeobecně považována za silně protináboženskou) Josi Sarid nečekal na konečné výsledky a v zápalu euforie označil volby za „nezvratný důkaz toho, že Bůh existuje“. Ve dvě hodiny ráno to však už s boží existencí tak růžové nebylo. Voličům levice, kteří šli o půlnoci spokojeně spát, oznámil ráno rozhlas, že jejich příštím premiérem je Benjamin Netanjahu, jenž s největší pravděpodobností sestaví pravicovou koaliční vládu se všemi ortodoxními a ultraortodoxními náboženskými stranami.Šimon Peres přijal porážku s klidem gentlemana: pogratuloval svému soupeři k vítězství a popřál mu úspěch v nové funkci. Ne všichni na izraelské levici však byli schopni přijmout novou realitu s podobně stoickým klidem. Zatímco pravice oslavuje, levicový tisk se hemží…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
