Sestupy u minerálních pramenů

V záplavě festivalových filmů nezbývá než provést výběrový řez. Letošní karlovarský festival umožňoval podobných selekcí celou škálu. Divák mohl jít za jistotami velkých projekcí (ještě o nich bude Respekt psát), ale mohl se také spustit na okraj, doslova sestoupit do podsvětí, tam, kde film osahává extrémní podoby lidské existence.

Dokument bez duše

Jedním z takových hraničních stavů, kdy přestává platit definice člověka jako tvora myslícího a cítícího, se zabývá český dokument Wiktora Grodeckého Tělo bez duše. Tématem je pražská homosexuální pornografie a aktéry jsou „herci“ jedné pornografické manufaktury, kterou vede infernální tvor, zjev démonický i komický, Pavel R. Režisér použil prakticky stejnou metodu jako ve svém předchozím kontroverzním snímku Andělé nejsou andělé: na ploše zhruba sta minut defilují bezduché tváře a znějí prázdné výpovědi prosťáčků z venkova, lidských a morálních vazeb zbavených chasníků, kteří se vydali do Prahy prodávat své tělo. Přehlídka mravní a duchovní bídy a otrlosti je tu však navíc ozvláštněna názory muže, který se s pocitem tvůrce dal na dráhu pornoproducenta a v poměrech amatérských, vlastně na koleně, točí ve vlastním bytě pornografické kreace. Tento muž je něčím mezi pragmatikem a šílencem: přiznává sice, že hlavním důvodem jsou peníze, a své hochy „honí“ k co nejefektnějším, to znamená nejprodejnějším výkonům, ale stejně tak s nadšením mluví o svých tvůrčích fantaziích, sní o tom, jak natočí sci-fi…