Sto miliard nejsou žádné peníze - tak je možné rozumět projevům českých ministrů, když komentují schodek, který zaznamenal náš zahraniční obchod loni za dvanáct a letos už za osm měsíců. Pro ty, kdo se takového vývoje obávají, má například Vladimír Dlouhý i jinou útěchu: obchodníci dovážejí hlavně stroje a další prostředky k vydělávání peněz. Až se s nimi začne vyrábět, hned se obchodní bilance zlepší.A co když nezlepší? Co když schodek bude dosavadním tempem růst i v dalších, dejme tomu, pěti letech? Odpověď není těžké vymyslet: Česká republika se definitivně promění v montážní přívěsek Evropské unie s třicetiprocentní nezaměstnaností jako v Turecku. Složitější je to s otázkou, jak podobnému scénáři předejít.
Štěrk, cement a starožitnosti
Exportní schopnosti české ekonomiky dobře popisuje srovnání s Ghanou (viz graf č. 1). Netrápí nás totiž jenom obchodní schodek, ale ještě víc složení exportu. Přes polovinu ho tvoří - jako v Ghaně - vývoz surovin (uhlí, štěrku, písku, dřeva apod.) a průmyslových materiálů (surové oceli, cementu, papíru, textilu, umělých hmot). V dalších oblastech se od Ghany trochu lišíme: zatímco v této rovníkové zemi zbytek vývozu zajišťuje zemědělství, u našeho exportu tvoří potraviny necelých deset procent a zbylou třetinu stroje a spotřební zboží. To ale nic nemění na faktu, že životní úroveň u nás udržuje nad vodou především výprodej surovin a životního prostředí. Prodávat své výrobky nejsme schopni ani jako Maroko,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu