Velvyslanec JAR Thomas Langley v jednom z rozhovorů s českými novináři poznamenal, že „z Prahy do Johannesburgu je blíže než do Vladivostoku“. Takovým srovnáním ovšem vzdálenost, která nás od této země dělí, příliš nezkrátil. Jižní Afrika nezapadá do schématu „západních“ států a nepatří ani do „třetího světa“. Demokratické reformy posledních let ji zatím stigmatu odlišnosti nezbavily tím spíš, že současnost zůstává neklidná a budoucnost nejistá. Vydání prvních souhrnných Dějin Jižní Afriky v češtině, navíc původních, ne přeložených, je proto významným krokem. Další titul z řady „Dějiny států“ Nakladatelství Lidové noviny zaujme i svou aktuálností - sahá až do roku 1997.
Jejich autor Otakar Hulec v podstatě splnil, co se od domácího autora očekává. Shrnul základní informace, začlenil je do širšího mezinárodního kontextu, upozornil na sporadické, ale zajímavé kontakty Čechů s Jižní Afrikou. Nezabředl do přílišných detailů a udržel odstup od „horkých“ problémů. Tuto roli prvního informátora někde podstatně překročil, jinde se jí však držel až příliš důsledně.
Mnoho tváří jihu
Hulcova práce začíná tím, čím by „úplné“ dějiny státu začínat měly, tedy archeologickými nálezy. V tomto případě však nejde o pouhou kosmetickou úpravu, která měla jeho knize dodat zdání „vyčerpávajícího výkladu“. Nejstarší dějiny představují častý argument v jihoafrických politických sporech. Převážná část historiografie například tvrdila, že "černošské obyvatelstvo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu