Naše ke konci se chýlící století si již vysloužilo a nepochybně ještě vyslouží řadu přívlastků: od věku nejzhoubnějších válek a zabíjení po věk technologického a civilizačního pokroku. Najdou se jistě i tací, kteří nebudou váhat nazvat dvacáté století érou automobilismu.Stamiliony lidí dnes vlastní automobil a většina z nich ke svému vozu chová i vysloveně citový vztah. Auto pro ně není jenom praktická záležitost, ale také symbol osobní svobody, jakým byl kdysi kůň. Vlastnit tohoto „koně“ a jezdit si, kam se mi zlíbí, se stalo jednou ze základních charakteristik moderního životního stylu.A protože moderní či svobodný chce být skoro každý, mohlo by se zdát, že líbánky lidstva s automobily budou bez problémů pokračovat. Pravý opak je však pravdou. Auto sice lidem usnadnilo život a pomohlo jim dobývat svět, ale zároveň s ním byl vypuštěn z láhve džin, který - nebude-li zkrocen - hrozí destrukcí civilizace.Nad budoucností automobilismu se v poslední době zamýšlí stále více vědců od ekonomů po ekology, ale také politiků, veřejně činných občanů i publicistů. Loni v prosinci se například problému tematicky věnoval jeden z nejserióznějších světových týdeníků - The Economist. Varovná čísla a prognózy jsou známé už delší dobu, současná globální debata se z nich snaží hledat „tržně přijatelná“ východiska. Proto je načase, aby se s ní začalo i v České republice. I zde se totiž čtyřkolový přítel člověka vymkl kontrole a tíží jako balvan.
Dálnice pro chudé
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu