V době poznamenané vládní krizí trochu zapadla výzva, kterou bylo podzimní přijetí ústavního zákona o vyšších územněsprávních celcích. Nové kraje či regiony jsou přitom velmi potřebným krokem k vybudování občanské společnosti, navíc podle zákona musí fungovat nejpozději za necelé tři roky. Není tedy mnoho času k přípravě a politici by se ho měli snažit využít. Pokud se jim to podaří, omezí zhoubný centralismus státní správy a posílí samosprávné orgány. Pokud se ale o reformu nebudou starat, může všechno skončit neblaze - vznikem dalších málo funkčních úřadů.
Názory lidí a úředníků
Ideální by bylo dosáhnout takového stavu, kdy o většině veřejných záležitostí nebude rozhodovat úředník z Prahy, ale z voleb vzešlá oblastní zastupitelstva. Samosprávné celky by se měly stát přinejmenším zřizovatelem a provozovatelem téměř všech veřejně prospěšných zařízení z rezortu zdravotnictví, školství, veřejné dopravy a kultury. Měly by dostat určité možnosti i v oblasti daňové politiky, aby mohly podpořit podnikatele při vytváření pracovních příležitostí a zastavit tak vylidňování venkova.
Dosáhnout cíle ale nebude snadné, protože k odpůrcům reformy veřejné správy a vzniku regionů patří většina státních úředníků na ministerské a okresní úrovni. Obvykle argumentují nedostatkem finančních prostředků i tím, že dosavadní stav je vlastně vyhovující a že není třeba nic měnit. Názory lidí, kteří žijí v odlehlých oblastech a kteří musí pro razítko okresního…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
