Od 1. ledna vznikla v Evropě nejen nová měna euro, ale i nová Evropská centrální banka (ECB). Stejně jako je celý projekt společné evropské měny velmi odvážný a v dějinách ojedinělý, je i ECB institucí unikátní, s výrazným vymezením pravomocí, s mimořádně silnou nezávislostí. Jde přitom o organizaci „bez historie“, tj. i bez dlouholeté tradice, která by umožnila udržovat daný směr politiky bez ohledu na krátkodobé vlivy. Uspořádání centrální banky v EU však má kromě ekonomických dopadů i souvislosti mnohem širší. Je například správné svěřovat tak významnou pravomoc, jakou je vydávání peněz, instituci, která nepodléhá demokratickým volbám? Jaká je „optimální“ úroveň nezávislosti centrální banky?
Předvídaví politici
V první řadě je na celém projektu jednotné evropské měny fascinující, jakým způsobem byl prosazen. Šlo především o grandiózní plán, který vznikl napřed v hlavách několika politiků: jeho nejvýznamnějšími zastánci byli Helmut Kohl a Francois Mitterrand. Podpora veřejnosti byla zpočátku nulová a ze strany ekonomů se plán setkával spíše se skepsí. Politikové ovšem na překážky nedali a svůj plán dovedli až k vytvoření jednotné měny. Teprve postupně začala vznikat podpora plánu, především v jižních státech Unie, které v něm viděly možnost získat německou marku jako své oficiální platidlo. Dnes se zdá, že politikové správně pochopili trendy celosvětové globalizace a předběhli jak laickou, tak odbornou veřejnost. Nicméně způsob prosazení a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu