Na katedru lesnické ekologie švédské Zemědělské univerzity v Umea přišel jednoho dne e-mail, v němž se huť na výrobu barevných kovů dotazovala, zda by pro ni byla katedra ochotna vypracovat studii o vlivu rozšíření výroby na okolní přírodu. Pojem životní prostředí tazatelé neužili, protože limity na vypouštění škodlivin z provozu jsou stanoveny a nesmějí být překročeny, což zaručuje zdravotní nezávadnost okolí. To však ještě neznamená, že nějakým způsobem neovlivňují přírodu, a to i velmi dlouhodobě. Huť v žádosti také uvedla konkrétní, velmi kvalifikované otázky svědčící o tom, že v podniku pracuje přinejmenším jeden člověk, který je s problematikou vlivu provozu na přírodu velmi dokonale obeznámen. Nakonec, a to je pro člověka obeznámeného s poměry v Čechách a na Moravě možná to nejzajímavější, firma jasně vyčíslila sumu, kterou je ochotna tento výzkum financovat. Jednalo se o částku, jež by pokryla nezanedbatelnou část rozpočtu průměrného ústavu české Akademie věd. Huť přitom k spolupráci s ekology nikdo nenutil a navržená částka pocházela z jejích vlastních prostředků.Pokud popsaná událost připadne čtenáři banální, je nutno říci, že ve Švédsku opravdu nejde o nic zvláštního. Kdyby se ovšem něco podobného přihodilo u nás, byl by tak blouznivě ohleduplný management jistě na příští valné hromadě firmy odvolán. České podniky totiž ve valné většině žádnou vědu a výzkum „nepotřebují“. Technologie se přece koupí ze Západu, česká levná pracovní síla na nich vyrobí zboží, a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu