Zánik na Letné

Koho dnes překvapí, že v posledních týdnech prošel zbytek bruselského pavilonu, restaurace EXPO 58 v Praze na Letné, další vlnou devastace? Plechové ohrazení ruiny je pryč a někdo vymlátil skoro všechna zbývající okna. Většina lidí, kteří kolem projdou, nevěřícně vystoupá po odkrytých schodech a zjišťuje, co z kdysi slavné budovy ještě vůbec zůstalo. Místo cinkání příborů a zvonění sklenic jim do ticha pod vlastními chodidly skřípe jen rozbité sklo. Nepořádek a hromady trosek podivně kontrastují s pečlivě střiženým trávníkem v jejich okolí. Jako kdyby tu byl úmysl nechat to, co z restaurace zbylo, jako pomník naší neschopnosti či neochoty bránit svou vlastní minulost. V roce 1958 nikdo netušil, že tuto stavbu architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného čeká více než třicet dlouhých let aktivního života. Byla totiž navržena pouze pro světovou výstavu a teprve úspěch československé expozice byl příčinou toho, že obě bruselské budovy, samotný výstavní pavilon, který počátkem devadesátých let na Výstavišti vyhořel, a přilehlá restaurace, o které je řeč, byly přeneseny do Prahy.Restaurace EXPO 58 se stala jakýmsi modernistickým gesamtkunstwerkem. Současně s návrhem budovy vznikla nejenom její výzdoba, ale i veškeré vnitřní vybavení včetně nádobí a ubrusů. Světové výstavy byly vždy příležitostí ukázat se světu, součástí expozic byla vždy tu otevřenější, tu skrytější propaganda, která se ale paradoxně mohla stát velkorysou příležitostí pro avantgardní umělce.…