„Já osobně takové vracení se do minulosti bez konkrétních obvinění nebudu podporovat. Existují-li konkrétní obvinění, je třeba jít k soudu, ale oživovat za každou cenu minulost, to nebudu podporovat,“ nechal se minulý týden slyšet slovenský prezident Rudolf Schuster. A každý, kdo si dokáže vybavit Schusterův životopis, už tuší, o čem je řeč. Z bývalých hlasatelů absolutní pravdy s rudou knížkou se po roce 1989 stali nejdůslednější realisté. „Proč se vracet do minulosti?“ ptají se s výrazem toho, kdo je nepatřičně vyrušován od užitečnější práce. S nápadem do minulosti nahlédnout přišel deset let po něžné revoluci jediný bývalý disident ve slovenské vládě, ministr spravedlnosti a předseda Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) Ján Čarnogurský. Chce zřídit Úřad pro dokumentaci zločinů komunismu (ÚDZK), a to zvláštním zákonem či alespoň usnesením vlády. Jestliže se to nepodaří, ustaví ho jako pracoviště ministerstva spravedlnosti. O dlouhém trvání takového úřadu však lze v tom případě pochybovat, protože první, kdo Čarnogurského na jeho postu nahradí, může toto pracoviště poslat tam, kde by ho slovenský prezident viděl nejraději.
Já za to nemůžu
Schusterův odpor k připomínání nepřímé či přímé zodpovědnosti se projevuje i při výkonu jeho funkce. Tento týden prezident musí rozhodnout o tom, zda vyhlásí referendum o neprivatizaci státních podniků a o zrušení možnosti používání menšinových jazyků (de facto maďarštiny) v úředním styku. HZDS, jež referendum…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
