Henry Kissinger o mezinárodní finanční krizi

Nemyslím si, že by ekonomové řídili celý svět. Domnívám se, že je to fenomén horké současnosti a že to bude pokračovat tímto způsobem. V každém období se hledá jakási eschatologická vize, něco, co umožní automaticky úspěšně zakončit lidské snažení. V 19. století hlásil marxismus, že pokud odstraníme nacionalismus, národy navždy přestanou mezi sebou bojovat; dáme-li každé národnosti vlastní stát, nebudou války. Nic takového se nestalo. Podle marxismu pak platilo, že odstraníme-li majetek, zmizí i konflikt. Ani to se nestalo. Teď se tu objevil volný trh a ekonomové říkají: dostane-li se každému dostatečného prostoru pro jeho zájmy, zaručí to nejen to nejlepší pro velké množství lidí, ale to nejlepší skoro pro všechny. Přesto i v optimálním případě to nefunguje. Podstata perfektního „volného trhu“ spočívá v tom, že někdo vyhraje a někdo ztratí. Je-li tím, kdo tratí, stát, dojde k určitým politickým aktivitám, které vyplývají z povinností politické elity chránit občany svého státu před výkyvy. Ekonomové podporující teorii volného trhu říkají: „Není možné být nejlepší ve všem a všude, proto má každý národ šanci specializovat se.“ Tak jednoduché to nebude. Zaměřme se nyní na dva problémy. Mohli bychom říci, že pokud je ekonomická politika nějakého státu špatná, přichází trest v podobě neúspěchu. Ale ve světě ovlivněném moderními způsoby komunikace, vynalézavostí fondů, bank a investičních mechanismů, kde je možné vydělávat peníze spekulací, přestává být úspěch dané země…