Na čem komu záleží

Básník, překladatel a prozaik JOSEF HIRŠAL (79) se narodil v Chomutičkách u Jičína. Po surrealistických začátcích debutoval v roce 1940 pod patronací Františka Halase sbírkou Vědro stříbra. V 40. letech měl blízko ke skupině Ohnice Kamila Bednáře, později se sblížil s Jiřím Kolářem a byl stálým účastníkem tzv. kolářovského stolu v kavárně Slávia. V 50. letech mohl publikovat jen knížky pro děti a překlady, za normalizace (podpis Charty 77) byl jeho zákaz úplný. V 60. letech patřil s Bohumilou Grögerovou k předním evropským autorům experimentální poezie (kniha „konkrétní poezie“ Job-boj, 1968). Osobitý komentář k české poválečné historii tvoří jeho vzpomínkové knihy Vínek vzpomínek a Let let. Hiršal je autorem překladů více než tří desítek titulů z nejrůznějších jazyků a epoch světové poezie. Jeho dílo patří k předním hodnotám moderní české kultury. Vznikalo ve vzácném souladu s celoživotním postojem nekonformního umělce a člověka.

Nedávno jste se vrátil z nemocnice, kde jste prožil několik měsíců. Na co jste tam myslel?

Stala se mi taková, řekl bych, příhoda velmi pitomá. Porazila mě tramvaj a já se z toho dlouho nemohl vzpamatovat. Při těžkém úrazu mozku se evidentně moc nepřemýšlí. Ale hlavou mi táhlo ledacos. Příští rok mi bude osmdesát - a to je přece jen trochu znát.

Takže jste „rekapituloval“ fáze svého života?

U mě těch fází bylo několik a lišily se nebo se přeskupovaly. Měl bych co rekapitulovat…