Sergej Kovaljov o etnických konfliktech

V budoucnosti se o dvacátém století bude hovořit jako o století nejmasovějšího a nejintenzivnějšího násilí, ale snad se o něm bude mluvit také jako o čemsi jiném. Všechno to krveprolití v průběhu druhé světové války vedlo k situaci, kdy všechny různé dobré záměry liberální filozofie bylo možné přeložit do velice precizního právnického jazyka. V Chartě Spojených národů jsme řekli, že jedinou zárukou bezpečnosti ve světě jsou „lidská práva“. Má otázka je potom následující: Dodržuje Západ včetně Spojených států amerických a Kanady hodnoty, které vytvořil a které deklaroval? Mám dostatek odvahy, abych prohlásil, že o tom mohou existovat jisté pochybnosti. Takzvaná tradiční politika, jež je v Německu nazývána Realpolitik (a již já nazývám krátkozrakým západním pragmatismem), ve skutečnosti vedla ke strašlivým následkům s tisíci a tisíci oběťmi. Mohli bychom se odvolat na příklad války v Čečensku. Dva západní lídři, prezident Clinton a kancléř Kohl, měli šanci ukončit čečenskou válku v prvních dvou měsících, avšak bohužel tak neučinili. Proč? Vysvětlení je celkem jasné. Neučinili tak, protože cítili, že pro ně bylo jistým způsobem výhodné podporovat prezidenta Jelcina. Já sám jsem viděl různé dokumenty předávané Evropskému parlamentu ve Štrasburku. Existuje speciální ad hoc komise zabývající se otázkami, jež se vztahují k Čečensku. Úvahy v ní prezentované jsou ve skutečnosti typické pro to, co nazýváme „moderní západní politikou“. Tradiční politika se stává velice nebezpečným…