Znovu před tribunál

Bylo by to opět spíš téma pro grotesku, kdyby nešlo o věci tak vážné a zásadní. Druhá čtvrteční beseda doplňující masové uvedení majora Zemana odkryla se zahanbující jasností, že vedení ČT si pravděpodobně vůbec neuvědomuje, co činí, co chce, s čím si zahrává.Problém již snad ani není v tom, že třicet týdnů tu bude v nejlepším čase k dispozici z nenávisti zplozený a nenávist mající plodit filmový seriál. Budiž, skutečně není nutné se dívat. A pokud přece jen ano, stojí za to registrovat děje a zúčastněné a dávat přitom dobrý pozor. Mnohé lze totiž z tohoto produktu komunistické zpupnosti a kašlání na dějiny „vlastní země“ (což pro komunisty platilo v posunutém, kořistnickém smyslu) pochopit: jak funguje propaganda, jak lze s ochočeným stádem manipulovat, jak lze vycházet vstříc jeho nejnižším pudům, zlobám a frustracím. Zkrátka jak beztrestně lhát a jak si k tomu ještě snadno najmout pomocníky. Přijme-li alespoň část diváků tuto možnost, tedy bude-li vnímat vysílání jako kolektivní pranýř, pak nechť je Puchalskému dopřán vysoký „rating“ nebo o co to tady vlastně jde. Z těch dvou dosavadních „diskusí“ (přidružené dokumenty nechme stranou, ty jsou na samotný rozbor) však vyplývá, že vedení televize se snad vůbec na téma, které samo vyvolalo, nepřipravilo. Ukazuje se, že není pánem toho džina, kterého vypustilo z láhve a o němž tvrdí, že má okysličit a vyčistit vzduch. Ony dosavadní diskuse nemohly zatím přinést nic jiného než prohloubení pocitu urážky a bezmoci u těch,…