Mýtus o české demokracii

„Když jsem se před deseti lety vracel domů, do republiky osvobozené, užil jsem slova, které se mi dralo na jazyk: že je to jako pohádka. Pohlédnu-li dnes zpátky na těch prvních deset let, řekl bych zase pohádka-zázrak. " Hodinový proslov T. G. Masaryka k desetiletému výročí republiky se nesl ve znamení podobných superlativů. Prahou, Brnem a Bratislavou pochodovali sokolové, armáda i prostý lid, děla na Petříně a Špilberku vypálila 28 ran. A všichni se upřímně radovali, protože pevně věřili dalším Masarykovým slovům: "Náš stát se ctí obstál a obstojí v závodění o pokrok lidstva.“ Dnes znovu slavíme desáté výročí české demokracie, i když s jinými pocity. Proto pro nás může být poučné, na čem stála v roce 1928 československá hrdost, sebevědomí a naděje. Tehdejší situace byla v mnohém podobná té dnešní, v mnohém se ale lišila. Vzpomínka na dávnou euforii českého národa je tedy zároveň jednak otázkou, jestli se dají tehdejší úspěchy opakovat, jednak pochybností, zda nešlo o vzdušné zámky, o které by bylo nebezpečné se znovu pokoušet.

Malý stát s odvahou

Není divu, že se Čechům před 71 lety slavilo lépe. Republika byla na svém vrcholu a v prvé řadě se mohla chlubit hospodářským zázrakem. Ve střední Evropě byla jedinou zemí, která proti stavu před válkou rychle zvýšila hospodářskou výkonnost, do roku 1928 o plnou polovinu. Bylo to především zásluhou průmyslového exportu, který brzy překonal závislost na trhu bývalého Rakouska-Uherska a našel nová…