Rámeček
PAVEL HRON se narodil v roce 1940 ve Zlíně, dětství strávil na myslivně v Domášově nad Jeseníkem, kde jeho otec pracoval jako lesník. Vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství v Praze, po roce 1968 emigroval do Německa. Od mládí si oblíbil vysokohorskou turistiku, je aktivním členem největší německé ekologické organizace BUND. K Jeseníkům se stále vrací, mj. v knize „Domov - kolébka lidskosti“ (1999), která se věnuje obnově a rozvoji tradiční vesnické zástavby regionu.
V roce 1972 jste se s manželkou vydali na neobvyklou svatební cestu - 400 km dlouhý přechod napříč liduprázdným Laponskem. Co vás k tomu přimělo?
Když se lidé seznámí jako my, na horolezeckém kurzu techniky pohybu na ledovci, musí asi i svatební cesta pokračovat v tradici. Kromě toho je dobré projít pustinou, kde jste odkázáni sami na sebe, při tom nejlépe dokážete jeden druhému, že to zvládnete i v dalším životě. Na horách, v opuštěnějších oblastech jsme pak trávili všechny dovolené.
Co si po takovém zážitku přinášíte zpět do civilizace?
Jistou pokoru. Člověk se pak neodváží ničit přírodu v té míře, jak to činí lidé, kteří si myslí, že se všechna problematika soužití člověka s přírodou dá vyřešit nasazením techniky.
Soulad s tradicí
Po emigraci jste pracoval v projekčním atelieru v Německu. Změnil se během vaší činnosti v oboru nějak zásadně váš pohled na architekturu?
Prošel jsem výukou, která…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu