„Zaplatili jste daně, tak kde je policie, kde jsou vlaky, kde jsou učitelé?“ Tak zní jedno z předvolebních hesel na internetové stránce britských konzervativců. Podobné otázky možná ale napadají i ty Čechy, kteří v uplynulých týdnech odevzdávali daňové přiznání. Moderní státy vybírají čtyřikrát či pětkrát více, než bylo zvykem před sto lety. Pokud ale nedokážou přesvědčivě odpovědět na otázku „A co za to?“, pak by jim nespokojení voliči-zákazníci měli peníze odebrat. Nejlepším příkladem pro svět jsou v tomto směru Spojené státy, které zažívají svou „daňovou revoluci“ co dvacet let. V 60. letech Kennedy, v 80. letech Reagan a nyní předkládá svou reformu prezident George Bush. Překoná-li silný tábor oponentů, může strhnout i dnešní opatrné Evropany, uvyklé životu s vysokými daněmi a velkou mocí státu.
Vraťte lidu přeplatek
Co se děje v zemi s vysokými daněmi, lze dobře vidět na příkladu Francie. K zděšení pařížských politiků se loni přestěhovala do Londýna z daňových důvodů i „národní“ modelka Laetitia Castaová. Ve Francii se na nejbohatší občany vztahuje sazba 54 %, proto podle rok staré zprávy tamního Generálního daňového ředitelství zemi každoročně opouští 25 tisíc občanů. Na jiný důsledek upozorňuje Švédsko. Ačkoli už země snížila své pověstné daňové břemeno (dnes stát přerozděluje 57 % HDP), Mezinárodní měnový fond odhadl rozsah tamní tzv. „šedé“ ekonomiky na unikátních 20 % HDP. Jinými slovy, Švédi před úřady tají každou pátou vydělanou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu