Čí je naše zdraví

Změna k lepšímu a zároveň nevyužitá šance. Tak se dá charakterizovat balík zdravotnických zákonů, které minulou středu prošly vládou. Postavení pacienta se díky ním posune blíže k civilizovanému světu - ale dorazit úplně do cíle se nepodařilo. „Autoři psali zákony na minulých deset, a ne příštích třicet let,“ charakterizoval vznikající normy lékař Petr Struk, poradce vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba. Zdá se, že rychlost vzniku důstojných podmínek ve zdravotnictví záleží čím dál víc na síle občanského tlaku.

Rozhodne lékař

Zhruba před rokem dali úřednici ministerstva zdravotnictví dohromady první předlohy už zmíněného balíku právních norem. Zákony e zdravotní péči, státní správě a samosprávě ve zdravotnictví, transplantační zákon a zákon o zdravotnických povoláních ale vzbudily zděšení. „Zachovávaly dikci pětatřicet let starého zákona o zdraví lidu - o pacientech rozhoduje lékař a o lékařích rozhoduje stát,“ vrací se k ním prezident České lékařské komory David Rath. Právě komora spolu s odbory a vládním zmocněncem pro lidská práva Janem Jařabem se proto pustili s ministerstvem do vleklé bitvy o konečné znění, která počátkem září vyvrcholila mnohahodinovým soubojem na legislativní radě vlády. „Ani konečná podoba zákona o zdravotní péči nezačíná tím, že občan je svrchovaným správcem svého zdraví a stát mu k tomu pomáhá,“ komentuje výsledky předseda Odborového svazu zdravotní a sociální péče Jiří Schlanger. Občan, pacient, stále…