Nejstrašnější tragédie v dějinách Spojených států uvrhla New York do stavu, v jakém se finanční metropole světa nenacházela od druhé světové války. Teroristům, kteří během jediné hodiny zlikvidovali Světové obchodní centrum, zbořili část Pentagonu a pravděpodobně jen díky hrdinství pasažérů nezasáhli čtvrtým letounem také Bílý dům, se podařil husarský kousek - paralyzovat život ve městě, o němž se říká, že nikdy nespí. Atmosféra na Manhattanu ve dnech po útoku by se dala popsat dvěma slovy: tísnivé ticho. Ostrov, který za normálních okolností uhání šíleným tempem, byl ještě několik dnů po tragédii liduprázdný. Na Páté avenue, symbolu americké prosperity, by se býval dal hrát fotbal. V metru, jindy přeplněném k prasknutí, bylo možné několik dní nepotkat živou duši. Některá komerční rádia vysílala pouze hudbu. Jedna rozhlasová stanice orientující se na šedesátá léta se zavázala hrát jen písničky s pozitivními názvy, například Bridge Over Troubled Waters od Simona s Garfunklem nebo My Sweet Lord od George Harrisona. Jiná stanice dokola omílala sestříhané projevy státníků na pozadí skladeb se slovem „Amerika“ či „New York“ v názvu. Na město dosedl opravdový, nefalšovaný strach.
Hrozba recese
Popsat rozsah katastrofy je stále téměř nemožné. Tisíce těl shořely na prach a nad místem, kde se ještě nedávno tyčily jedny z nejvyšších budov Spojených států, se mnoho dní vznášel štiplavý zápach spáleniště. New York, který se během posledních let stal jedním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
