Euro: jde do tuhého

Evropská měnová unie a její nejviditelnější reprezentant, jednotná měna euro, si nemohou stěžovat na nedostatek problémů. Od začátku své existence před necelými třemi roky ztratilo euro čtvrtinu své vnější hodnoty vůči dolaru. Obhájci projektu euro - včetně autora tohoto článku - argumentují, že směnný kurz není měřítkem úspěšnosti a že slabší euro má pro Evropu i řadu výhod. Důležitější jsou strukturální změny, k nimž dochází v evropských ekonomikách - a zde není pochyb, že vývoj jde správným směrem, i když pomaleji, než by bylo žádoucí. Hospodářské potíže, plynoucí ze zpomalení růstu americké ekonomiky a zvýrazněné obavami z recese po teroristických útocích na USA, však představují pro euro-zónu skutečně vážnou zkoušku. A to mnohem komplikovanější než oslabování kurzu měny.

Sazby, nebo schodek?

Země eurozóny musejí ukázat, do jaké míry jsou schopny se novou měnou identifikovat a zda jsou ochotny přemýšlet v termínech celé eurozóny. Projekt jednotné měny byl totiž založen maastrichtskými smlouvami a Paktem stability a růstu, které značně omezily volnost vlád v rozhodování. Pravomoc určovat úrokové míry se přesunula na Evropskou centrální banku (samostatnost jednotlivých centrálních bank byla ale i před vznikem ECB spíše iluzorní; ve skutečnosti všichni následovali rozhodnutí německé Bundesbanky). ECB se zatím projevuje jako velmi opatrná, někdo by řekl až apatická centrální banka, která nerada hýbe s úrokovými sazbami. To se jeví některým…