V pekle na zemi

Spisovatel Thomas Bernhard (1931–1989) proslul především jako radikální kritik poměrů v rodném Rakousku, které měly podle něj daleko k oficiálně vyznávaným ideálům demokracie. Svým krajanům bezmezně spílal a poukazoval na hrůzně groteskní ráz rakouské společnosti. Pokrytectví jistě není jen rakouským fenoménem, avšak faleš a ničemnost společenských protagonistů vyznívá na útulné scéně „šťastného Rakouska“ obzvlášť působivě.I proto zřejmě pronikla Bernhardova díla tak úspěšně do světa, zatímco doma zpravidla vyvolávala nevoli úřadů.

Jako klíště

V druhé polovině devadesátých let se však postoj oficiálních míst zásadně proměnil. Svědčí o tom i bohatý celoroční program, který k sedmdesátému výročí jeho narození připravil Rakouský kulturní institut v Praze. V souvislosti s ním vychází i český překlad novely Beton, který bude v institutu slavnostně představen devátého února. Zdá se, že ke státní propagaci lze využít i ty nejzavilejší ostouzeče - jejich ocenění totiž demonstruje,jak odvážně se stát dokáže vyrovnat s minulostí i s méně lichotivými jevy současnosti. Bernhardův pohled na svět předznamenaly už jeho nejranější zkušenosti. Narodil se jako nechtěné dítě svobodné matce v nizozemském klášteře pro „padlé dívky“, kam se odebrala, aby svým rodičům na salcburském venkově neudělala ostudu. Chlapce vychovávali prarodiče. Vliv na něj měl především zbožňovaný dědeček, zneuznaný autor rozsáhlého literárního díla, jehož kvalit si teprve roku 1935…