Spojené státy už mnoho let kritizují evropské spojence, že věnují málo peněz obraně. Snižuje se prý interoperabilita, tedy schopnost armád spolupracovat. Je to oprávněná kritika?
Jistě, neboť například u nás v Německu od roku 1990 klesají výdaje nejen na obranu, nýbrž i na všechny zahraniční aktivity včetně rozvojové pomoci. Ze zhruba 20 % německého rozpočtu se snížily na 12 %. Události z 11. záři byly výzvou pro celou světovou civilizaci, především však pro Západ. Každá země Západu se dnes musí podílet na vytváření strategie, jak čelit budoucím nástrahám.
Po každé zemi se ale nežádá, aby se na takové strategii podílela i vojensky.
Je to jinak: hlasy těch zemí, které nemají vojensky na to, aby se na takové strategii mohly podílet, nejsou brány v potaz. NATO loni poprvé ve svých dějinách vyhlásilo pohotovost na základě článku č. 5 své charty, který stanoví, že když je jedna země napadena, jsou napadeny všechny. Ovšem Amerika nás nepotřebovala, zejména ne v první fázi války proti teroru. A už vůbec nepotřebovala německé ozbrojené síly, které jejímu vojsku technicky nestačí.
Nebyla určitou šancí v tomto ohledu druhá fáze války proti teroru?
Ano, to ovšem už je, alespoň pokud jde o Afghánistán, mírová mise. Nicméně právě v tom je naše šance, Američané nás při takových úkolech budou potřebovat i v budoucnu. Musíme se o tuto roli hlásit.
Proč tedy kritizujete ministra obrany Rudolfa Scharpinga, který připravil reformu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
