
Mnohý čtenář si i dnes zřejmě vzpomene na památnou otázku tehdy sociálnědemokratického senátora Jana Kavana z roku 1998, zda se dá z NATO vystoupit. V případě Evropské unie možná nebude nutné se na stejnou věc ptát (i když nikdo nepředpokládá, že by se Jan Kavan pídil po podmínkách opuštění právě bran EU). Klauzule o vystoupení z klubu by totiž měla být zakotvena přímo ve stanovách Unie. Je to jeden z bodů návrhu ústavy EU, který tento týden představí šéf Konventu o budoucnosti Evropy Valéry Giscard d'Estaing. Giscard komentoval výstupní paragraf v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel jednoduše: „Pokud je stát přesvědčen, že pro něj bude lepší opustit Unii, měl by mít právo to udělat. Nebude povinnost v ní zůstat.“ Předsedovi Konventu se tím podařilo porušit hned dvě tabu, aniž ho politická elita v Evropě stačila vyplísnit. Jednak bez okolků nazval dokument, na kterém Konvent už osm měsíců pracuje, „ústavou“. Učinil tak i přesto, že hlavní představitelé EU stále volí úhybné termíny jako „mechanismus zjednodušení smluv“. Druhým prolomeným tabu je právě „věčnost“ členství v EU. Ve stávajícím evropském právu se o odchodu nepíše - žádný paragraf ho neumožňuje, ani nezakazuje (mimochodem: také ústava USA nepočítá s vystoupením státu ze severoamerické Unie). Rozhodnutí země odejít z EU by tak dnes nutně znamenalo ústavněprávní krizi v patnáctce. Všichni ze 105 členů Konventu Giscardovým kouskem nadšeni nejsou. Zejména levicoví předáci prohlašují, že tato možnost destabilizuje EU…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu