Mimochodem

Spořádaní lidé vědí, jak správně trávit volný čas. V létě polehávají na plážích u vody, v lesích se rozhlížejí po houbách a podnikají výlety k pamětihodnostem. V pošmourných dnech končícího podzimu se naopak drží doma a rozjasňují si náladu televizními barvami, neboť ty venku se kamsi vytratily. Jen blázna by napadlo vyrazit si v takové dny do míst specializovaných na letní rekreaci. Zkušení nostalgici však vědí, že mají také své kouzlo. Když se člověk v teplém roláku a nepromokavé bundě osaměle prochází po plážích u Máchova jezera, může v rozvlněném písku rozpoznávat letní otisky půvabných dívčích oblin a slastně snít o milostném pulzování léta. V jeho víru by se cítil mnohem nejistěji.

Mezi rozvalinami kdysi mocného hradu Bezděz na kopci nad jezerem si nostalgický poutník může zase příjemně zatesknit nad slavnou minulostí, aniž by na vlastní kůži pocítil, co všechno obnášela. Podle pověsti se ve věži u třetí hradní brány usadili ďáblové a v době bohoslužeb se proměňovali v různá zvířata, nejčastěji černé kohouty či kozly, aby pozlobili kněze a vystrašili hradní stráž. Houstnoucím šerem jako by se vskutku šířil lehký závan síry. Lidé hrad opustili před více než dvěma sty lety, přeludy tu však zůstaly. Jeden známý, který kdysi po rozvodu získal provizorní ubytování v opuštěném nádraží u zrušené tratě, tvrdil, že jej v noci budí houkání vlaků, které tam už léta nejezdily. „Aspoň tyhle mi ještě neujely,“ dodával potěšeně.

Párkrát jsem byl pozván do…