Třikrát na okraj

Čechoameričan Paul Nissl zvýšil nájemníkům ve svém domě v Jiráskově ulici v Brně nájemné na šestinásobek, z původní regulované ceny na 12 500–15 280 korun za byt. Odvolává se na čerstvý rozsudek Ústavního soudu, jímž se ruší cenový výměr ministerstva financí o regulaci nájmů. Pan Nissl nevypadá jako asociální nelida a argumentuje zcela logicky. „Je naproto nenormální, aby podnikatel s luxusním vozem platil 2500 korun za stotřicetimetrový byt v této lokalitě v době, kdy zde tržní neregulované nájemné za čtyřpokojový byt činí zhruba 16 000 korun měsíčně,“ řekl deníku Právo. „Vlastním nemovitost, ale nemohu o ní vlastně rozhodovat. Nájemní právo se dědí z rodičů na děti a další příbuzné.“ Článek budí dojem, že majitelovo vysvětlení zčásti zapůsobilo i na Právo, jež rozhodně nelze podezřívat z nadržování majitelům domů. Jenže při všech sympatiích k panu Nisslovi: verdikt si vykládá špatně. Podle drtivé většiny právníků nelze nyní zvyšovat nájemné vůbec, protože k tomu chybí právní podklad. Bez zákona o nájmech to bohužel nepůjde.

•••

Zbankrotované firmy už obvykle neplní titulní stránky světových ekonomických deníků, ale když jde o WorldCom, největší bankrot v amerických dějinách, je to jiná káva. V tak obří firmě stále zbývá spousta cenného majetku a před čtrnácti dny pronikl na veřejnost boj o vládu nad celým impériem. Investor David Matlin, specialista na zkrachovalé firmy, usilovně skupuje dluhy WorldComu. Za…