Volím, má panenko

Konec světa začíná kdesi u Votic – alespoň pro dokumentaristku Olgu Sommerovou. Právě kopcovitý kraj Voticka a Sedlčanska, rozprostírající se zhruba šest sedm desítek kilometrů na jih a mírně na jihovýchod od Prahy, totiž režisérku uhranul natolik, že si v něm pořídila chalupu a věnovala mu i svůj nejnovější dokument Konec světa v srdci Evropy. Její zprávu z míst, odkud se to do hlavního města zdá být mnohonásobně dál, než kolik to je vzdušnou čarou, mohou televizní diváci vidět tento čtvrtek ve 20.30 na ČT 2.

Hukot v enklávě ticha

„Poprvé jsem přijela na Sedlčansko v polovině osmdesátých let a byla jsem okouzlená malebnou krajinou. Postupně jsem si uvědomovala, že lidé, kteří tam žijí, jsou jiní, připomínali mi staré časy. Dědečkové a babičky, které jsem potkávala, byli úplně stejní jako staří lidé z mého dětství – z padesátých let. Objevovala jsem krajinu, která nebyla zdevastovaná průmyslem ani brutálními zásahy komunistického režimu,“ přibližuje Sommerová ty úplně první motivy, jež vedly ke vzniku filmu, který letos v listopadu získal hlavní cenu na Festivalu sociálního dokumentu v Ústí nad Orlicí. Už po revoluci prý plánovala zachytit kamerou, jak sedlčanský, převážně zemědělský lid, přijal demokratickou změnu režimu. Nápad ale realizovala o deset let později, v době, kdy porevoluční nadšení vystřídala deziluze. „Navzdory tomu tamní venkovský lid žije vesele a společensky, dodržuje křesťanské i pohanské svátky,…