Lidská představivost se odedávna ráda zaobírá rajskými idylami, ale možná ještě raději hrůzami zániku. Bible líčí potopu světa či zkázu Sodomy a Gomory barvitěji než půvaby Edenu a dávní kronikáři věnovali poklidným časům budování a prosperity mnohem méně pozornosti než pohromám, při nichž veškeré úsilí přicházelo vniveč. Stejným pravidlem se ostatně řídí i zpravodajství v současných médiích. Výstava Historická zemětřesení na starých rytinách, jež byla minulé úterý zahájena v pražském Karolinu, sleduje způsoby, jakými byla katastrofická dění výtvarně zobrazována od pozdního středověku až po začátek 20. století. Z pozoruhodného úhlu tak prezentuje proměny ducha doby.
Od metafyziky k fyzice
Obrazy zkázy provázejí celé dějiny umění. Z těch nejkvalitnějších by se jistě dala sestavit strhující tematická přehlídka, jež by uměnovědný diskurz obohatila nečekanými souvislostmi. Jenže expozici v Karolinu neuspořádala žádná umělecká instituce, ale Geofyzikální ústav AV ČR spolu s Matematicko-fyzikální fakultou UK, pro něž estetické hodnoty exponátů zřejmě nehrály rozhodující roli. Vedle děl s vyššími uměleckými ambicemi, jaké má například grafický cyklus o zemětřesení v Lisabonu, tu nacházíme i celkem primitivní tisky jarmarečního rázu, odborné nákresy badatelů nebo čistě řemeslné xylografie, jaké v druhé polovině 19. století předjímaly novinářskou fotografii.
Prolog k výstavě tvoří…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
