Právě za týden si Německo připomene padesáté výročí významné události. Dne 17. června 1953 byla sovětská okupační zóna, respektive tehdy sotva čtyři roky stará Německá demokratická republika, dějištěm prvního povstání v celém východním bloku. Podobně jako Maďaři vzpomínají na rok 1956, Češi a Slováci na rok 1968 a Poláci především na rok 1980, měli i východní Němci (podle zkratky DDR později zhusta přezdívaní „dederoni“) svoji autentickou protikomunistickou rebelii. Šlo sice o spontánní dělnický protest, ale odehrával se v zemi vojensky okupované po druhé světové válce. Proto také rebelii krvavě potlačily tam rozmístěné sovětské jednotky. A nejen to. Přestože studená válka právě vrcholila, západní okupační mocnosti v Německu (Spojené státy, Velká Británie, Francie) Rudou armádu při tomto zákroku nepřímo víceméně podporovaly. Tvrdí to alespoň historik Hubertus Knabe s tím, že hlavně britský kabinet Winstona Churchilla chtěl zabránit střetu mezi Západem a Východem.
Očistit od živlů
Padesát let je dlouhá doba. Proto neuškodí osvěžit si, oč tehdy vlastně šlo, a všímat si, v jakém kontextu sami Němci 17. červen reflektují – navíc v době, kdy se stále sebevědoměji ozývají s názorem, že se v rámci porážky nacismu ocitali v roli obětí.
Sovětská okupační zóna Německa (NDR) se počátkem 50. let nacházela v jiné situaci než zóny západních spojenců. Nešlo v ní jen o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
