Mlynář v pupíku světa

Karlovarské extempore ministra Mlynáře připsalo další díl do nekonečného seriálu o chování a zvycích zdejších mocenských elit. Skutečnost, že i jeden z relativně mladých, moderních a slušných členů kabinetu přijal luxusní dárek od sobě podřízené firmy, přitom doopravdy překvapila. Jak by také ne – vždyť jde o člověka, jenž podobný pád politiky do korupčnické sítě z peněz a úsluh plamenně odsuzoval jako novinář už v polovině 90. let. To jsme se od té doby v normách politického provozu neposunuli ani o píď? Mlynářova reakce jako by chtěla naznačit, že nikoli. O co vám jde, ptá se ministr podrážděně kritiků svých festivalových dobrodružství na účet polostátního Telecomu. To si vážně myslíte, že si mě někdo koupí za dvě noci v grandhotelu Pupp? O tom ale nebyla řeč. Šéfové Telecomu přece nechtěli zástupce veřejných zájmů ve své firmě „kupovat“ – to je bezpochyby hodně drahá a riziková operace. Karlovarským dárkem si chtěli svého ministra „jen“ zlehka zavázat, zapsat se mu do hlavy jako přátelští, velkorysí partneři, kterým něco dluží. A na to apartmá v Puppu plus možnost mávat zdarma zlatou kartou „významných osobností“ stačí až až – je-li člověk natolik hloupý, aby je přijal. Mlynář je přijal, a když se na to přišlo, nevyužil ani dodatečnou šanci, kterou odhalení neprivátního poklesku nabízí každému zájemci o službu v mocenské sféře. Místo aby vrátil peníze a získal si veřejnost omluvou (vždyť přece kdo z nás nedělá…